|
Protektorát Čechy a Morava
Rozpad společného státu
Na začátku roku 1939
došlo k rozpadu Československa. Počátkem března 1939 se situace na Slovensku
vyhrotila v krizi. Luďáčtí fašističtí radikalisté začali spolupracovat
s nacistickými emisary a agenty. Obě strany měly zájem na převratu na
Slovensku a tím způsobeném rozpadu Československa. Ústřední vláda vyhlásila
výjimečný stav, odvolala Tisovu vládu a vyslala na Slovensko armádu.
V Čechách docházelo k nepokojům ze strany německé menšiny a českých fašistů,
kteří chtěli využít krize. Vnitropolitický neklid posloužil Hitlerovi jako
záminka k zásahu do vnitřních záležitostí. Dne 13.3.1939 navštívili
Ďurčanský a Tiso Hitlera v Berlíně a o den později slovenský sněm vyhlásil
samostatný slovenský stát.
Vznik protektorátu
Dne 14.3. prezident Hácha pod tlakem u Hitlera v Berlíně podepsal souhlas s okupací. Ráno 15.3.
německé jednotky překročily hranice a obsadily české země. Na slabý odpor
narazily jen v oblastech, kam ještě nedošel rozkaz nebránit se. Výnos o
zřízení Protektorátu Čechy a Morava měl zaručovat autonomní a svébytný
vývoj. Od prvních dnů okupace byla reakce české společnosti zásadně odmítavá
a protiněmecká. Společnost musela čelit tvrdým podmínkám – přídělový systém,
nálety spojenců na průmyslová centra, nucená práce v říši, udavačství,
násilí, cenzura atd. Rozvinul se pasivní odpor: bojkot všeho německého,
poslech vysílání zahraničního rozhlasu, šeptaná propaganda. Docházelo
k veřejným projevům národní solidarity – v kinech, divadlech apod. V lidech
se objevoval český nacionalismus a historismus, zajímali se o národní
symboly.
Odpor vůči okupantům
Konaly se masové
manifestace národní jednoty při poutních akcích: převezení Máchových ostatků
na Vyšehrad, pouť na Říp, oslava dne matek, pouť ke svatému Vavřinečku na
Domažlicku. Od září 1939, kdy začala vlna zatýkání, se akce téměř zastavily.
Dne 1. září se uskutečnila preventivní zatýkací akce „Albrecht der Erste“,
během níž bylo zatčeno 3000 vedoucích představitelů kulturního a politického
života.
Dne 28. října 1939 se masově
demonstrovalo v Praze a dalších městech. Došlo ke střetu s okupační mocí,
byl zabit dělník Václav Sedláček a smrtelně zraněn student medicíny Jan
Opletal, zatčeno bylo dalších 400 lidí. Opletalův pohřeb se změnil
v bouřlivý pochod Prahou s protiněmeckými hesly. Němci zareagovali terorem
proti studentům. České vysoké školy byly uzavřeny, popraveno bylo bez soudu
několik studentských funkcionářů, 1200 studentů bylo odvlečeno do
koncentračních táborů.
Odbojové skupiny
Od této doby se začal
plně rozvíjet ilegální odboj. Jednání mezi ústředním vedením KSČ a ÚVODem
vyústilo ke vzniku Ústředního národně revolučního výboru Československa,
který se stal nejvyšším orgánem domácího odboje a měl vytvořit širokou
odbojovou frontu.
Atentát na Heydricha
V září 1941 přijel do
Prahy nový říšský protektor R. Heydrich s úkolem zpacifikovat v té době
vrcholící ilegální hnutí. V následujícím období masového zatýkání se vážně
narušila odbojová ilegální síť, byli popraveni představitelé různých
odbojových skupin a bylo zničeno rádiové spojení s Londýnem. Do protektorátu
byly vysílány parašutistické výsadky s cílem zviditelnit hnutí českého
odporu v zahraničí. Dne 27. 5. 1942 byl spáchán dvěma členy výsadkové
skupiny Anthropoid (J. Kubišem a J. Gabčíkem) atentát na Heydricha. Jeho
smrt pomstil K.H. Frank, který vyhlásil stanné právo. Teror v období
heydrichiády si vyžádal 4600 obětí. Vyhlazeny byly obce Lidice (10. 6. 1942)
a Ležáky (24. 6. 1942). Kvůli zradě byli parašutisté objeveni v kostele sv.
Cyrila a Metoděje a byli zabiti. Po takovéto redukci odboje se už nikdy
nepozvedl do rozsahu, v jakém se nacházel před nástupem Heydricha.
Protektorátní poměry
Roku 1943 došlo
k totální mobilizaci všech sil a desetitisíce lidí byly odváženo na nucené
práce do říše. V srpnu byl K. H . Frank jmenován říšským státním ministrem
v Protektorátu a během pár měsíců se mu podařilo snížit moc říšského
protektora W. Fricka. Okupanti využívali německé tajné státní policie –
Gestapa. Mělo moderní zařízení a podařilo se mu výrazně zkrátit životnost
odbojových organizací a od roku 1943 už neumožnilo uskutečnit odboj
původních rozměrů. Vypěstovalo si rozsáhlou síť konfidentů.
Krátkodobým německým záměrem
s českým a moravským prostorem bylo využití všech hospodářských a lidských
kapacit českých zemí pro válečné úsilí říše. Dlouhodobým cílem byla
germanizace prostoru i obyvatelstva (poněmčením, vysídlením, případně
likvidací). Nejhorší postavení měli Židé – počítalo se s jejich vyhlazením,
zabavoval se jim majetek, nosili zvláštní označení, byli soustřeďováni
v terezínském ghettu a pak transportováni do vyhlazovacích táborů na
východě.
Politické složky
Státním prezidentem byl
Emil Hácha. Protektorátní vláda byla na všech stupních podřízena německé
okupační moci. Zachovány zůstaly české orgány a instituce včetně soudnictví,
policie, četnictva. Hned v březnu 1939 byla rozpuštěna poslanecká sněmovna a
senát a byla zakázána činnost všech politických organizací kromě Národního
souručenství.
Předsedou Národního
souručenství se stal Adolf Hrubý, po něm jím byl Josef Nebeský. Složeno bylo
ze Strany národní jednoty, Národní strany práce a extrémně pravicových a
fašistických uskupení. Jako jediná strana měla vzbudit dojem symbolu národní
jednoty. Snažilo se kontrolovat protektorátní tisk. Poskytovalo legální
organizační i materiální podporu pro koncepci protektorátní politiky, jež
vycházela ze snahy maximálně využít manévrovacího prostoru, který zatím
ponechávala určitá forma autonomie. Náborovou akcí posloužila jako národní
plebiscit k uvědomění si národní jednoty. Zastřešovalo celonárodní akce
odporu: manifestace, převoz ostatků Máchy apod. V roce 1943 bylo Národní
souručenství likvidováno jako politická organizace za velkého nezájmu
společnosti.
Ekonomika
Německé vykořisťování
se projevovalo i v ekonomice. Kurz říšské marky vůči koruně byl stanoven na
1:10, což zvýhodňovalo marku o jednu třetinu. Zahraniční obchod byl
usměrňován podle potřeb Německa, kterému také připadl devizový výtěžek
z dovozu. Němci dostali pod svůj vliv české banky a vynutili si transfer
československého zlata v hodnotě 6 miliónů anglických liber na své konto. Do
významných podniků dosazovali své důvěrníky, zavedli systém nucené práce pro
říši a organizovali náborové akce pro práci přímo v říši.
Protektorátní společnost
Česká protektorátní
společnost se rozdělila do tří proudů. Výrazně nejpočetnějším se stal
střední proud. Tvořili ho lidé, kteří nesouhlasili s okupací, ale zůstávali
z rozličných důvodů pasivní, snažili se jen přežít. Odbojový proud tvořili
lidé, kteří se v rámci svého postavení snažili o rezistenci vůči Němcům a
často spolupracovali s odbojem. Dále sem patřili hlavně aktivní bojovníci,
příslušníci odbojových skupin a organizací. V naprosté menšině byl proud
kolaborantů.
Ke kolaboraci
patřily skupinky českých fašistů, různé typy zrádců, udavačů a konfidentů i
kolaborantů z vládnoucích protektorátních vrstev. Krajně pravicovými
organizacemi se staly Vlajka (vznikla 1932), Národní obec fašistická
(největší, její předseda: Radola Gajda), Akce národní obrody (nejvlivnější).
Na začátku okupace se snažil Gajda převzít moc pomocí Fašistického národního
tábora, ale neuspěl, protože Němci dali přednost spolupráci se stabilní
vládou. O sblížení Čechů a Němců se snažil Český národní výbor. Kuratorium
byla organizace, která měla řídit tělesnou, mravní a duchovní výchovu
mládeže a dovést ji tak duchovně do říše.
Protektorátní vlády
V protektorátu se
vystřídaly čtyři vlády. V jejich čele stáli postupně Rudolf Beran, Alois
Eliáš, Jaroslav Krejčí a Richard Bienert. Beranova vláda byla
politicko-úřednickým kabinetem a skládala se z 12 českých ministrů, ale
Výnosem o protektorátu rušil Hitler ministerstvo zahraničních věcí a
ministerstvo národní obrany. Eliášova vláda (nastoupila v dubnu 1939) měla
velmi těžkou úlohu, neboť musela s Němci spolupracovat. Lidé chápali tuto
nutnost spolupráce, ale ta pro ně měla meze. Vláda tudíž musela postupovat
s nejvyšší opatrností, aby nepropadla u svého národa a zároveň aby nebyla
Němci obviněna z odbojové činnosti. Snažila se přilepšit občanům
protektorátu a někteří její členové dokonce přímo spolupracovali s domácím i
zahraničním odbojem. A. Eliáš na to doplatil zatčením a popravou.
Krejčího
vláda se ustavila v lednu 1942 a byla vyloženě aktivistická. Byla
reorganizovaná a tvořená na nátlak Němců. Měla mnohem více spolupracovat
s říší, o čemž svědčilo i jmenování Moravce (největší kolaborant
protektorátu) ministrem školství a národní osvěty, Bienerta (zavázaný ke
spolupráci s nacisty) a Bertsche (měl militarizovat a germanizovat české
hospodářství). Bienertova vláda pak působila mezi lednem a květnem roku
1945.
Autor:
Private
David Evans
|
