 |
Klíčové osobnosti II. světové války
Spojenci
Churchill sir Winston Leonard Spencer
(1874-1965)
Britský
politik, spisovatel a státník. Sloužil jako důstojník v Indii, Súdánu a
jižní Africe, za búrské války (1899-1902) pracoval jako válečný dopisovatel.
V roce 1900 byl poprvé zvolen do Dolní sněmovny, v roce 1908 se stal poprvé
ministrem obchodu, v roce 1910 ministrem vnitra. V roce 1911 se stal prvním
lordem Admirality, po porážce expedičních vojsk na Gallipolském poloostrově
za první světové války odstoupil. Zastával protiněmeckou politiku. V letech
1917-1929 pracoval na různých ministerstvech. Tvrdě odsoudil mnichovskou
dohodu. V roce 1939 opět jmenován prvním lordem Admirality a od 10. května
1940 předsedou vlády a současně ministrem obrany. S Churchillem v čele
odolala Velká Británie německému náporu v prvních letech války, uzavřela
spojenectví se Sovětským svazem a Spojenými státy americkými a jako součást
této koalice porazila Německo i Japonsko ve druhé světové válce. Předsedou
vlády byl až do července 1945 a znovu v letech 1951-1955. Ve svém slavném
projevu ve Fultonu se zmínil o „železné oponě“ a vyzval k jednotnému postupu
proti sílícímu vlivu Sovětského svazu. Získal Nobelovu cenu za literaturu
v roce 1953.
Montgomery Bernard Law (1887-1976)
Britský
polní maršál. Pravděpodobně nejlepší britský polní velitel druhé světové
války. V srpnu 1942 byl jmenován velitelem britské osmé armády, která v té
době neúspěšně bojovala v severní Africe proti německým vojskům. Montgomery
dokázal Rommelův postup zastavit a v součinnosti s Američany v roce 1943
Němce z Afriky vytlačit. Montgomery poté velel spojeneckým vojskům při
invazi do Sicílie a Itálie v roce 1943 a v roce 1944 jako polní velitel při
invazi spojenců v Normandii. Při bojích v západní Evropě vedl neustálé spory
o prestiž s americkým generálem Pattonem, prosadil operaci Market-Garden,
spojenecký para výsadek v Nizozemí. Šlo o ambiciózní operaci, kdy dvě
americké a jedna britská výsadková divize přistály za nepřátelskými liniemi
a držely klíčové křižovatky a mosty, tak aby obrněný sbor, který vyrazil
směrem k nim mohl hladce projet hluboko na nepřátelské území. Takový byl
plán, ve skutečnosti přesun Horrocksových obrněných sborů trval mnohem déle,
než se předpokládalo, když byl několikrát německou obranou zastaven. Britská
první výsadková divize vedla u Arnhemu hrdinný proti dvěma elitním tankovým
divizím Zbraní SS, které poblíž Arnhemu právě odpočívaly po stažení
z východní fronty. O tom spojenci nevěděli a byli německým odporem nemile
překvapeni a po týdnu bojů museli britští výsadkáři z Arnhemu ustoupit. Po
skončení druhé světové války v Evropě byl Montgomery v letech 1945-1946
vrchním velitelem britských okupačních vojsk v Německu a britský zástupce ve
Spojenecké kontrolní radě. V letech 1951-1958 pak sloužil jako zástupce
vrchního velitele vojsk NATO v Evropě. Za své úspěchy byl v roce 1946
povýšen do vikomtského stavu.
Patton George Smith (1885-1945)
Americký
generál. V roce 1909 absolvoval vojenskou akademii USA ve West Pointu.
V období mezi dvěma světovými válkami se věnoval studiu taktiky vedení
tankové války a stal se v tomto oboru odborníkem. Za druhé světové války
velel americkým tankovým jednotkám nejdříve v severní Africe, potom na
Sicílii a po vylodění v Normandii se stal velitelem americké 3. armády,
kterou dovedl až na území Československa. Po kapitulaci Německa působil ve
funkci vojenského velitele Berlína, ale už v říjnu 1945 byl z této funkce
odvolán pro údajný shovívavý postoj vůči nacistům. Zemřel při dopravní
nehodě.
Osa
Hitler Adolf (1889-1945)
Německý
nacistický politik a státník. Narodil se jako syn rakouského úředníka,
nepodařilo se mu jeho přání studovat malířství ve Vídni. V roce 1913 odešel
z Vídně do Mnichova, za první světové války sloužil v německé armádě jako
dobrovolník. V roce 1919 vstoupil do Německé dělnické strany, v roce 1921 už
byl jejím předsedou a strana byla přejmenována na Národně socialistickou
německou dělnickou stranu (Nazionalsozialistische deutsche Arbeiterpartei,
NSDAP). Jeho pokus o puč v Mnichově ze 8./9. listopadu 1923 se nezdařil, byl
odsouzen a od dubna do prosince 1924 vězněn v pevnosti Lemberg am Lech. Ve
vězení napsal svou programovou knihu Mein Kampf. Po návratu z vězení znovu
vedl NSDAP, jejíž popularita začala rychle vzrůstat v době po hospodářské
krizi z roku 1929. Hitlerova myšlenka návratu Německa k národní velikosti se
lidem líbila. 30. ledna 1933 byl Hitler jako vůdce nejsilnější strany v zemi
jmenován kancléřem a pověřen sestavením vlády. Hitler brzy zneužil
zmocňovacího zákona k odstranění svých politických rivalů z levicových
stran, provedl čistku i uvnitř vlastní strany v červnu 1934. Po přijetí
Norimberských zákonů pak došlo k pronásledování Židů, nejdříve došlo k tomu,
že byla omezena jejich občanská práva, ve finální fázi byli ale již
likvidování v likvidačních koncentračních táborech. Po smrti starého
prezidenta Hindenburga se stal Hitler jako vůdce a říšský kancléř hlavou
státu a ve svých rukou soustředil veškerou zákonodárnou i výkonnou moc.
V roce 1938 Hitler ke své říši připojil Rakousko a v témž roce na podzim
mnichovskou dohodou získal pohraniční oblasti Československa. Velká Británie
a Francie se snažily udržet mír za každou cenu a dopřály Hitlerovi každou
kořist, které se mu zachtělo. V březnu 1939 Hitler obsadil zbytek
Československa a zřídil Protektorát Čechy a Morava a západní mocnosti mu to
tolerovaly. Napadení Polska v září 1939 už ale tolerovat nechtěly, a tak
vstoupily do války. Hitler se o Polsko podělil se Sovětským svazem, v dubnu
1940 zaútočil na Norsko a Dánsko a o měsíc později i na Francii. Byl úspěšný
a vítězil, první neúspěch přišel až v letecké bitvě u Británii. Invazi na
Britské ostrovy tedy odložil a připravoval se k útoku proti Sovětskému
svazu. Útok na Sovětský svaz začal ráno 22. června 1941, zpočátku německé
divize vítězily, ale v zimě 1941/1942 utrpěly krutou porážku u Moskvy.
Následující jaro 1942 podnikl Hitler nový útok proti jižním oblastem Ruska
ve snaze získat zakavkazskou ropu, ale jeho 6. armáda byla obklíčena a
v únoru 1943 zničena u Stalingradu. Od té doby již Němce na východní frontě
čekala jen řada porážek a menší množství defenzivních vítězství. V severní
Africe v roce 1943 podlehl polní maršál Rommel početní a materiálové převaze
západních spojenců, neúspěšný byl pokus odražení vylodění spojenců na
Sicílii i v samotné Itálii. Když se v červnu 1944 spojenci vylodili
v západní Evropě ve francouzské Normandii a začali svůj pochod do srdce
Německa, byl osud Hitlerova režimu zpečetěn. V červenci 1944 skupina
důstojníků wehrmachtu provedla na Hitlera atentát, který mu poškodil zdraví,
ale nezabil jej. V zimě 1944/1945 Němci podnikli poslední útok v Ardenách,
ale tento křečovitý pokus je stál jen velké množství mužů a nedosáhli jím
ničeho. Když se v dubnu 1944 Rudá armáda přiblížila k Berlínu, kde měl Adolf
Hitler svůj hlavní stan, rozhodl se německý vůdce že z Berlína neuprchne a
30. dubna 1944 spáchal ve svém bunkru sebevraždu. Adolf Hitler přímo
ovlivnil výsledek druhé světové války svými často nekompetentními zásahy do
velení.
Rommel Erwin (1891-1944)
Německý
polní maršál. Zúčastnil se již bojů v první světové válce, kde získal
nejvyšší pruské vyznamenání za statečnost – řád Pour le Mérite.
V meziválečném období učil na důstojnické škole a studoval taktiku tankové
války. Za invaze do Francie roku 1940 velel tankové divizi a proslavil se
jako schopný a odvážný velitel. Po sérii italských neúspěchů v severní
Africe poslal Hitler Rommela do Afriky, aby zvrátil britské úspěchy.
Rommelův sbor Afrikakorps (později Tanková armáda Afrika) ihned po svém
vylodění zatlačil Brity a dokonce se dostal pod Rommelovým vedením až
k hranicím Egypta. Jeho zásobovací linie se ale příliš protáhly, a tak musel
přejít do obrany. V Německu byl hrdinou číslo jedna a byl i Hitlerovým
oblíbencem, ale přesto Hitler Afrikakorps neposiloval jak bylo třeba, a tak
když se stal velitelem britské 8. armády v severní Africe schopný velitel
Bernard Montgomery a když se v roce 1943 vylodili Američané v severozápadní
Africe, byly dny Afrikakorpsu sečteny. Nemocný Rommel byl Hitlerem povolán
do Německa, takové štěstí však neměli Rommelovi muži, kteří byli donuceni
kapitulovat. Po porážce v severní Africe, na níž nenesl žádnou velkou vinu,
byl Rommel jmenován ještě velitelem v západní Evropě. Rommel tvrdil, že bude
třeba spojenecké vylodění zastavit hned v prvních hodinách po vylodění
pomocí silných tankových sil, ale Hitler a vrchní velitel na západě polní
maršál von Rundstedt byli jiného názoru. Rommel se hned po svém jmenování
snažil o posilování Atlantického valu, ale když Spojenci 6. června 1944
nebyl val ještě zdaleka hotov a spojenecké vylodění tak bylo úspěšné. Při
jedné z jeho inspekčních cest byl Rommelův vůz zasažen spojeneckým stíhacím
bombardérem a Rommel samotný těžce zraněn na hlavě. V době, kdy bojoval se
svým zraněním provedli spiklenci z řad armády 20. července 1944 atentát na
Adolfa Hitlera a aniž by se přesvědčili, že je Hitler mrtev, začali provádět
svůj protinacistický puč. Hitler ale přežil a spiklenci za svůj špatně
naplánovaný a špatně provedený pokus tvrdě zaplatili. Následoval hon na
čarodějnice, kdy byla řada důstojníků vyslýchána, mučena a popravena. Rommel
samotný o plánovaném atentátu mnoho nevěděl, odmítl se ke spiklencům přidat,
ale samotný fakt, že spiklenci počítali s jeho účastí stačil k rozsudku
smrti. Rommela navštívili dva generálové a sdělili mu vzkaz od Adolfa
Hitlera. Hitler dal Rommelovi na výběr, buď spáchá sebevraždu a jeho rodina
bude ušetřena a on pohřben jako hrdina národa, nebo bude on i jeho rodina
souzeni a odsouzeni. Rommel nezaváhal a zvolil první možnost.
Hess Rudolf (1894-1987)
Německý
nacistický politik. Za první světové války bojoval jako dobrovolník
v německé armádě a byl raněn. Po válce studoval na mnichovské univerzitě a
v roce 1920 vstoupil do NSDAP. Stal se velitelem SA a jako účastník
mnichovského puče v roce 1923 byl v roce 1924 vězněn spolu s Adolfem
Hitlerem ve vězení v Landsberg am Lech. V roce 1933 se stal Hitlerovým
zástupcem ve funkci vůdce strany a po zahájení války byl po Goeringovi další
v pořadí v nástupnictví po Adolfu Hitlerovi. V květnu 1941 odletěl bez
Hitlerova vědomí do Velké Británie, kde doufal v možnosti jednání o míru,
ale okamžitě po přistání byl internován. Po válce byl souzen a norimberským
soudem odsouzen k doživotnímu trestu vězení. Ve vězení ve Spandau spáchal
sebevraždu v roce 1987 jako poslední nacistický vězeň.
Heydrich Reinhard (1904-1942)
Říšský
protektor. Tento přední nacistický činitel, generál hitlerovské policie a
obergruppenführer SS a šéf Hlavního úřadu říšské bezpečnosti, vykonával od
27.9.1941 funkci zastupujícího říšského protektora v Čechách a na Moravě.
Jeho úkolem bylo potřít narůstající odbojové protiněmecké hnutí. Nastolil
politiku cukru a biče, kterou se snažil získat české dělníky zlepšením
sociálních podmínek a zároveň tvrdě potlačil hnutí odporu. Ihned po svém
příjezdu vyhlásil stanné právo během něhož bylo popraveno přes 500 lidí.
Masovým zatýkáním odbojových aktivistů se mu podařilo narušit domácí
odbojovou sít‘. Heydrich zahynul 4.6.1942 na následky atentátu spáchaného
Janem Kubišem a Josefem Gabčíkem (parašutisté ze skupiny Antropoid, vyslané
z Velké Británie). Tento čin sice zvedl prestiž odbojového hnutí ve světě,
ale jeho následkem byly i kruté represe nacistů na českém obyvatelstvu -
tzv.heydrichiáda, kterou organizoval státní tajemník K.H.Frank. Kruté akce
(popravy, odvlečení do koncentračních táborů) přinesly několik tisíc mrtvých
a také vyhlazení obcí Lidice a Ležáky.
Himmler Heinrich (1900-1945)
Německý
nacistický politik. Původně zemědělský inženýr a chovatel drůbeže vstoupil
v roce 1922 do NSDAP a v roce 1923 se účastnil mnichovského puče. V NSDAP
rychle stoupal v hierarchii nahoru, stal se župním vedoucím (gauleiter)
Dolního Bavorska a od roku 1929 velitel jednotek SS. Od roku 1930 poslanec
říšského sněmu za NSDAP, v roce 1934 řídil likvidaci špiček SA v rámci Noci
dlouhých nožů. Roku 1936 se stal šéfem německé policie, v srpnu 1943 říšským
ministrem vnitra a v červenci 1944 velitelem tzv. náhradní armády.
V posledním roce Třetí říše se chtěl proslavit i jako polní velitel, ale
plně selhal. V lednu 1945 jednal se západními spojenci o uzavření
separátního míru, za což byl 28. dubna 1945 zbaven na Hitlerův rozkaz všech
funkcí a zatčen. Padl do britského zajetí a v obavě před prozrazením spolkl
jed a spáchal sebevraždu. Byl spoluzodpovědný za tragický osud židovských i
nežidovských obětí koncentračních táborů a jiných nelidských činů,
spáchaných ve jménu Třetí říše.
Mussolini Benito (1883-1945)
Italský
státník. V mládí koketoval se socialismem. V březnu 1919 v Miláně založil
první fašistické bojůvky (fasci di combattimento), se kterými potíral
socialistická hnutí a levici. V květnu 1921 byl zvolen do parlamentu,
v listopadu 1921 proměnil své bojové svazky v politickou stranu Partito
Nazionale Fascista a po pochodu na Řím v roce 1922 donutil krále, aby jej
pověřil sestavením vlády. Nechal se nazývat duce a osvojoval si diktátorské
pravomoci. Věnoval se výstavbě měst a silnic, dobyl Habeš v roce 1936 a
Albánii v roce 1939. Uzavřel spojenectví s Adolfem Hitlerem a stal se na
Německu závislým. Pokusil se zabránit druhé světové válce, protože Itálie na
ni nebyla hospodářsky ani vojensky připravena, neuspěl a 10. června 1940
vstoupila na jeho popud sama do války na straně Německa. Italské vojenské
snahy byly neúspěšné a vedly k porážkám na všech bojištích, následkem toho
Velká fašistická rada Mussolinimu vyslovila v červenci 1943 nedůvěru, byl
králem zbaven úřadu a uvězněn v pohoří Gran Sasso. Německé speciální
jednotky pod velením Otto Skorzenyho vypátraly na Hitlerův příkaz místo, kde
byl Mussolini držen a v překvapivém úderu jej 12. září 1943 osvobodily.
Mussolini pak na Hitlerovo naléhání zřídil na území v severní Itálii, které
bylo ovládáno německými vojsky fašistickou Republicu Sociale Italiana. Na
samém konci války byl na útěku do Švýcarska poznán, zajat italskými
partyzány a bez soudu spolu se svou milenkou pověšen.
Autor:
Pte.
David Evans
Prameny:
Internet
|
|