 |
SAS proti terorismu V dnešním světě je hrozba terorismu velice aktuální. Stačí se jen podívat na 11. září v USA či nedávnou sérii útoků v Londýně. Bohužel, v ohrožení jsme téměř každý den, nikdy nemůže nikdo předem vědět, co se může zrovna stát. Nemůžeme vědět, zda v metru vedle nás sedící spolucestující orientálního vzezření je spořádaný občan jedoucí zrovna domů, anebo terorista, který má právě prst na spoušti bomby. Na terorismu je nejhorší strach, který šíří, fanatismus, podlé způsoby dosahování cílů a skrytost terorismu. Tedy skrytost alespoň do té doby, než někde vybuchne bomba. Naštěstí ale existují složky, které terorismus dokáží podchytit. Bohužel, ne však se stoprocentní úspěšností. Takovéto jednotky (ať už policejní nebo armádní) mají snad všechny vyspělé státy na světě. Pokud selže systém zpravodajských jednotek a různých protiteroristických rozvědek, které se snaží bojovat proti terorismu prevencí, nastupují jednotky typu rychlého nasazení. Tyto jednotky mají za úkol vyčistit budovy od teroristů a zachránit rukojmí, popřípadě ještě další úkoly dané aktuální situací a to vše bleskově, aby nebylo ublíženo rukojmím, nebylo odpáleno výbušné zařízení či jinak dosaženo cílů teroristů, které by měly za následek ztrátu na životech. Všechny tyto jednotky mají mnoho společného. Jsou to ti nejlepší z nejlepších, mají tu nejlepší výstroj a výzbroj. A jejich útoky musí být rychlé, nečekané, drtivé a především co nejvíce úspěšné a co nejlépe naplánované, což ovšem není někdy dost dobře možné.
Protiteroristické jednotky SAS V roce 1974 byla již protiteroristická jednotka SAS (jednotka CTT) stálou jednotkou o velikosti jednoho oddílu. Byla složena z příslušníků čtyř bojových eskader, měla vlastní velitelství a vlastní transportní buňku v Herefordu. CTT i před rokem 1974, během něj a po něm pomáhala cvičit protiteroristické jednotky ostatních zemí a mnohé z nich i sama založila a vyměňovala si s nimi informace. Sedmdesátá léta byla desetiletím terorismu, a tak CTT neměla žádné omezení v boji proti teroristům. Měli absolutní svobodu výběru výzbroje a výstroje. Nebral se ohled na cenu, zemi, kde se ta daná věc vyráběla. Měli také přístup k financím nezbytným pro opatření této výstroje a výstroje, aniž by museli bojovat s úřednickou byrokracií. Krátce řečeno, SAS měla a má to nejlepší, co se dá na tomto trhu sehnat. Vláda dala k dispozici CTT i okamžitý přístup k stálé letce letadel a vrtulníků. CTT má i vlastní vozový park džípů Range Rover. Jen tak pro úplnost. Protiteroristické aktivity SAS jakožto CTT spadají do dvou kategorií. Za prve záchrana rukojmí a zajmutí či zabití teroristů na britském území a za druhé boj s republikánskou irskou armádou (IRA) a jejími odnožemi na území Severního Irska. Za úspěchem SAS však nestojí "jen" ta nejkvalitnější výstroj a výzbroj. Důležitý je i tvrdý a kvalitní výcvik. Ideální bojový výcvikový základ poskytovaly po více než dvacet let severoirské potyčky s IRA a spojené paravojenské nebo teroristické aktivity v Británii a Evropě. Vedle nejmodernějších pozorovacích a odposlouchávacích zařízení může úspěch v boji s teroristy zajistit pouze již jednou zmíněný kvalitní, tvrdý a intenzívní výcvik. I přesto však byly protiteroristické jednotky ve velké nevýhodě. Nemohly se vybírat místo střetu a někdy ani nebylo dost času na naplánování útoku. A proto musí být v CTT ti nejzdatnější jedinci. Musí být dokonalí bojoví střelci a musí ovládat různé druhy zbraní. Potřebují kvalifikovanost pro boje v zastavěných oblastech, musí být vynalézaví a schopní pracovat samostatně v malých skupinách. Je nutné, aby zvládali případnou paniku rukojmích a ochranu osob. Musejí být naprosto chladní, i pod palbou. A to vše vyžaduje železné nervy.
Vražedný dům - klíč k úspěchu SAS Výcvik ve vražedném domě zajišťuje, že když vtrhne přepadový tým do místnosti plné teroristů a rukojmích, je každý člen schopen během několika sekund rozpoznat teroristy od rukojmích a teroristy postřílet. Všechny své schopnosti se vojáci učí a vybrušují je do takové míry, že v ostré akci se vše již odehrává ve sféře instinktů - automaticky, bez prodlení a bezmyšlenkovitě ale s maximální přesností. Právě přemýšlení nad tím, co udělat, je nežádoucí zpomalující faktor, který se eliminuje výcvikem ve vražedném domě. Kurs ve vražedném domě trvá čtyři týdny a je určen ke zlepšení osobních časů reakce vojáků SAS, zdokonalení postupů a zvýšení celkové účinnosti boje v místnosti. Během tohoto kursu vystřílí každý voják tisíce nábojů. Vražedný dům samozřejmě přináší i určitá rizika. Střílí se zde ostrými náboji, a tak je budova za chvíli naplněna toxickými plyny z kulek, které jsou lemovány olovem. Kvůli této skutečnosti musejí členové SAS cvičící ve vražedném domě absolvovat každý měsíc lékařské testy na toxicitu. Občas také dojde k selhání zbraní a jejich následnému náhodnému výstřelu, většinou do nohou dalšího vojáka. Ve vražedném domě se používají stejné zbraně, jako by se používaly při ostré akci.
Výbava CTT
Přepadový oblek
Jednou z věcí, které na obleku nosí CTT do akce, je tzv. tělesné brnění. Je vyrobeno z kevlaru a opatřeno keramickými vložkami, aby byla zajištěna co nejvyšší úroveň ochrany proti kulkám. Kevlar je převratný vynález a zachránil už mnoho životů. Kevlar představuje vlákno velké tahové síly, které je velice vhodné pro vytvoření těsně utkané látky. Takováto látka je ohebná a přitom vstřebává nárazy kulek. V 90. letech se používaly vesty Dowty Armourshield. Vesta je navíc opatřena tzv. štítem proti tupým ranám. Vesta totiž při zachycení kulky absorbuje její energii a převádí ji na energii nárazovou. Toto sice zabrání přímému vniknutí kulky do těla, ale převod energie způsobí tupou ránu a i ta může mít devastující zranění. Následky tupé rány v důsledku zasažení kulkou zmenšuje právě štít proti tupým ranám, který absorbuje a rozptyluje nárazovou energii. I takto zmírněná nárazová energie však může povalit zasaženého. Ochrana hlavy
V 90. letech byla využívána helma Courtauld Aerospace Advanced Materials Division AC100/1 (nahoře). Byla vyvinuta speciálně pro SAS. Lze ji nosit přes sluchátka a respirátor a je vyrobena z mnohovrstevného smíšeného kevlaru. Tato helma poskytuje větší ochranu před kulkami, než standardní vojenská helma. Helma je pohodlná na nošení, netlačí díky přírodním vláknům a kvalitní kůži zevnitř. Tato helma dokáže rozložit energie střel dříve, než se dostane až k hlavě. V současnosti se používají helmy NP Aerospace Composite Helmets typu AC, zejména AC200 a stále ještě AC100.
Respirátor
V 90. letech používala SAS respirátor Avon Polymer Products SF10. Je to respirátorový systém poskytující celkovou a účinnou ochranu celého obličeje. Narozdíl od ostatních respirátorů, s tímto respirátorem nemusí voják zhluboka dýchat, což je jistě výhoda, zvláště v krizových situacích. Nastavitelný filtr (může být na levé i pravé straně) chrání před vdechnutím plynů, různých aerosolů s kouře. Díky rozvržení vzduchových kanálků je mlžení očnic sníženo na minimum. Očnice jsou z odolného materiálu zvaného polykarbonát a jsou odolné proti škrábancům a různým chemikáliím. Pro vzdálenější komunikaci je před ústy zabudován mikrofon. V současné době jsou používány produkty od firmy Avon Protection, nejpravděpodobněji typ FM12. S maskou je možno normálně komunikovat díky zabudovanému hlasovému modulu. Doplňování tekutin je také možno provádět bez problému, aniž by se snížila ochrana. Respirátory je možno vybavit černými očními filtry, které pomáhají chránit proti účinkům flashbangů.
Prostředky pro infiltraci
Další technika rychlého výsadku do budovy je pomocí černého Land Roveru. To v případě, že je k cíli zvolena cesta po zemi a nikoliv například ze vzduchu a je třeba překonat velkou vzdálenost co nejrychleji. Land Rover je vybaven žebříkem, po kterém se vojáci držící se Land Roveru při jízdě dostanou do okna a zaútočí na nepřítele.
Průchod pomocí výbušnin
Zbraně
Německý samopal Hekler & Koch MP5 používá SAS při protiteroristických akcích prakticky stále. Je to v podstatě hlavní zbraň CTT. Samopal MP5 používá 9mm pistolové střelivo a je určen pro střelbu zblízka z ramene nebo od boku. Má dostřel něco okolo 200 metrů a velmi rychlou kadenci 800 - 900 střel za minutu. MP5 je dostupný v mnoha verzích. Všechny verze jsou bezpečné a spolehlivé, což je velice důležitým požadavkem protiteroristických jednotek. Samopal je dodáván s otevřeným hledím, ale může být doplněn o hledí optická, zaměřovací, infračervená apod. Hlavní varianty MP5 v 90. letech jsou MP5A3 s posuvnou pažbou a MP5A2 s pevnou plastovou pažbou. Hmotnost prázdného MP5 je 2,55 kilogramů, délka je 0,66 metrů. Zásobníky jsou krabicového typu po 15 nebo 30 nábojích. Počáteční rychlost střely je úctyhodných 400 metrů za sekundu. V současnosti se používá nejmodernější verze tohoto samopalu - MP5A5. Předpažbí je vždy vybaveno výkonnou svítilnou.
MP5K je typ samopalu určeného pro paravojenské a protiteroristické účely. Díky jeho zkrácení jej lze nosit bez problémů skrytě v oblečení a lze jej efektivně a rychle používat v uzavřených prostorách. Jeho parametry se od předchozích dvou základních verzí poněkud liší. Hmotnost je jen 2 kilogramy (prázdný), délka je 0,325 metrů, dostřel 200 metrů. Má o něco vetší kadenci a sice 900 nábojů za minutu. Používá zásobníky krabicového typu po 15 nebo 30 nábojích. Počáteční rychlost je o něco menší - 375 metrů za sekundu.
MP5SD je verze MP5 s tlumičem. Tento typ samopalu je určen pro speciální jednotky. Hmotnost je 2,9 kilogramů (prázdný), dostřel 200 metrů, délka 0,55 metrů, kadence 800 střel za minutu. Používá zásobníky krabicového typu po 15 nebo 30 nábojích. Počáteční rychlost střely je 258 metrů za sekundu. Takto pomalá rychlost střely je dána tlumičem, který zpomaluje kulky a v důsledku toho vylétávají z hlavně podzvukovou rychlostí a zbraň tedy nedělá žádný jiný hluk, než je tiché cvakání závěru.
Proti teroristům SAS nepoužívá jen samopaly, i když ty jsou nejběžnější. Mnohé protiteroristické týmy (i CTT) nasazuje i velice výkonnou automatickou pušku M4. Je to odvozenina od standardní M16. M4 používá 5,56mm munici a schránkový odnímatelný zásobník po 20 nebo 30 ranách. M4 dokáže střílet jednotlivými ranami, dávkou nebo plně automaticky. Pažba je teleskopická a dá se vysunout do čtyř různých poloh, podle potřeby střelce. Hmotnost zbraně je 2,6 kg a délka s maximálně vysunutou pažbou je 889 mm. Zbraň lze doplnit optickými hledími, kolimátory, svítilnami a pod hlaveň zbraně lze namontovat podvěsný granátomet M203 nebo opakovací brokovnici Remington. Dostřel zbraně se pohybuje okolo 400 metrů.
Jako záložní zbraně používají SAS samozřejmě pistole. Jejich výhody tkví v rychlém a snadném ovládání a to i jednou rukou, rychlá kadence střelby (samozřejmě řízená střelcem a jeho stisky spouště) a přesnost i na dlouhé vzdálenosti (v rámci boje v uzavřených prostorách). SAS používá rozličné spektrum pistolí, záleží jen na jednotlivci, jakou záložní zbraň si vezme do akce. V 90. letech byla prakticky jedinou používanou zbraní pistole Brownig High Power. V současnosti má SAS v oblibě pistole Sig Sauer P226 a P228 a v menší míře je používán i Glock. Browning High Power je pistole belgické výroby ve firmě Fabrique Nationale. Tato zbraň se stala u CTT standardní záložní zbraní. Pistole je poměrně stará, poprvé se začala používat ve třicátých letech. Model, který používá SAS se nazývá Browning Double Action (BDA). Úderník pistole je možné natáhnout manuálně a díky tomu lze ze zbraně střílet kontinuálním tlakem na spoušť. Pistole disponuje poloautomatickým režimem se značnou zastavovací silou. Není ani třeba dodávat, že střílí pistolovou 9mm munici. Zbraň měří 20 cm, váží 0,905 kg s prázdným zásobníkem, dostřelí až 40 m. Zásobníky jsou krabicového typu po 14 nábojích. Počáteční rychlost střely je 253 m za sekundu. Tato zbraň byla nahrazena spolehlivými a modernějšími pistolemi Sig Sauer.
Pistolí Glock je několik typů a všechny se vyrábí v Rakousku. Mají velice nízkou hmotnost, za níž vděčí polymernímu materiálu pouzdra závěru. Glocky nemají běžnou bezpečnostní pojistku, jak to známe z ostatních pistolí, ale bezpečnostní systém, který je vestavěn do dvoutlakového spouštěcího mechanismu. Glock 17 je poloautomatická zbraň disponující 17 ranným krabicovým zásobníkem. Glock 19 je o něco lehčí a menší verze Glocku 17. Má jen 15 ranný krabicový zásobník. Glock 18 plně vychází ze stavby Glocku 17 a je schopen pálit plně automaticky či poloautomaticky. Kvůli této funkci je do něj možno vložit i zásobníky s velkou kapacitou. Glock 18 váží 0,636 kg (prázdný), jeho délka je 22,3 cm. Dostřelí až 50 m a kadence (v automatickém režimu) se pohybuje okolo 1300 střel za minutu. Používají se 17, 19 nebo 33 ranné krabicové zásobníky. Počáteční rychlost střely je 360 m za sekundu.
Pistole ze zbrojovky Sig Sauer se u SAS používají jak na zelenou, tak na černou práci. P226 byla vyvinuta původně pro munici 9mm Luger. P226 se za dobu svého používání stala známou pro svou spolehlivost a trvanlivost. P226 je několik typů, z nichž mimo jiné vznikl také kompaktnější typ a sice P228. Tento typ má kratší hlaveň, dále se liší např. spoušťovým lučíkem. P226 má dále zásobník s vyšší kapacitou nábojů. Tyto zbraně jsou oblíbené kvůli své vysoké spolehlivosti, přesnosti a kompaktnosti. Mají dvojí dvojitý spoušťový mechanismus a úchytky zásobníků, které mohou být převráceny pro leváky. Zbraň má také výborné výsledky v nepříznivých povětrnostních podmínkách. P226 váží prázdná 0,75 kg, je 19,6 cm dlouhá a dostřel se pohybuje okolo 50 metrů. Používá 15 nebo 20 ranný krabicový zásobník a rychlost střelby je 350 metrů za sekundu.
Brokovnice se u SAS používají především k rychlému průniku přes zamčené dveře tím, že se ustřelí dveřní panty. Brokovnice obecně má obrovský rozptyl smrtící především na krátké vzdálenosti. Pro účel odstřelení pantů sebou CTT nosí do akce bojovou brokovnici Remington 870. Tato brokovnice je hlavní brokovnicí SAS (vedle Franchi SPAS 12 a 15). Remington 870 má mnohem bytelnější stavbu, než brokovnice určené pro civilní použití. Používá 12 kalibrové plastikové broky. Broky mohou být různého typu. Z těch netradičních například protipancéřové patrony, patrony Hatton (hinge-removing - pro odstřel pantů), patrony se slzným plynem a jiné. Brokovnice váží 3,6 kg, měří 1,06 m. Dostřelí až 40 m, ale čím větší vzdálenost, tím je účinnost patrony nižší. Remington 870 používá 7 ranný vnitřní zásobník. Rychlost střely je velice variabilní a závisí také na typu použitých broků.
Na kterýkoliv typ brokovnice, samopalu a pistole lze dodatečně připevnit prostředky zpřesňující míření. Jedná se o svítilny či lasery, které jsou umístěny na zbrani podél linie střely. To značně ulehčuje palbu především od boku. Týmu SAS, který operuje uvnitř budovy, ještě asistují ostřelovači. Ti jsou nedílnou součástí každé protiteroristické operace, při které vniká tým do budovy. Během sledování budovy i během akce má ostřelovač za úkol sledovat cíle, rukojmí, jejich rozmístění a možné slabiny, které by pomohly při útoku. Ostřelovači jsou vybíráni z mužů, mezi jejichž vlastnosti patří mimo jiné klid, trpělivost, stálost a také výrazné střelecké schopnosti. Při akcích jsou ostřelovači vždy dva, přičemž jeden plní úlohu pozorovatele a druhý střelce. Ostřelovači většinou používají jednu a tutéž pušku, aby si na ni zvykli, ale jsou cvičeni pro střelbu ze všech možných pušek. Dobrá ostřelovačská puška oplývá několika vlastnostmi: přesnost, možnost upevnění na různé typy podpěrek a stojanů, kvalitní optika, nadnášená hlaveň, nastavitelná citlivost spouště a odolnost zbraně. SAS používá a používala mnoho typů pušek. V minulosti to byly pro příklad L42, SSG 69, SSG 3000, M55 a další. V současnosti se nejpoužívanější odstřelovačkou u SAS stala Accuracy International PM L96A1. Je to závěrový typ pušky, střílí 7,62 mm munici a má plastickou pažbu. Hlaveň je možno podepřít dvounohým stojanem a pažbu jednonohým stojanem. To zajišťuje maximální přesnost a šetří to síly střelce. Optiku má tato puška také velice kvalitní již v základu. Jedná se o teleskopické hledí Bender se zoomem až do 1 kilometru. Puška má hmotnost 6,5 kg a délka je od 1,124 m až po 1,194 m. Dostřel se pohybuje okolo 1 km. Zbraň má krabicový zásobník po 10 ranách, rychlost střely je 914 m za sekundu.
Typy munice
Granáty
Autor: Pte. Allan Morrison Prameny: |
|||||||
|
|
||||||||
Britové
založili své protiteroristické jednotky jako jedni z prvních. Pokud se
rozhodovali, odkud do těchto jednotek nabírat muže, nebylo jasnější volby
než muže z SAS. SAS se odjakživa potýká se skupinou zvanou IRA (Irská
republikánská armáda), která usiluje o sjednocení Irska. Chce dosáhnout
připojení Severního Irska, které patří Velké Británii, k Irsku. IRA používá
teroristické praktiky a proto se počítá mezi teroristické organizace. Na
začátku sedmdesátých let se Buňka operačního plánování a výzvědné činnosti v
Herefordu (Hereford je velitelství SAS) vyrovnávala s aspekty teroristické
aktivity IRA v Ulsteru. V této době došlo i k masakru 11 izraelských atletů.
Za tímto činem stála palestinská skupina Černé září, která v průběhu
Olympijských her v Mnichově 5. září 1972 zajala a pak zabila sportovce. Tato
akce působila jako nejsilnější podnět ke vzniku protiteroristických jednotek
schopných zasáhnout co nejrychleji. Německá policie sice byla dobře
vyzbrojená a vycvičená, ale pro tento typ akce (útok na teroristy a záchrana
rukojmích) prostě nebyla připravena a neměla dřívější zkušenosti. A právě
proto se mnohé země rozhodly utvořit nové, speciální útvary pro boj s
terorismem. SAS musela věnovat zvýšenou pozornost rozšiřující se vzájemné
pomoci mezi skupinami politických extremistů a fundamentalistů, které měly v
plánu udeřit na západní demokratické země. Mezi těmito skupinami se
vyskytovalo i jakési bratrství, které se projevovalo výše zmíněnou pomocí
jak už finanční, materiální, tak i jinou formou. Tyto skupiny často měly
podporu různých diktátorů a někdy i států a vzájemně si pomáhali bez ohledu
na politické rozdíly jednotlivých skupin, protože tyto skupiny spojoval
jeden jediný společný cíl. Byl to zánik současného světového řádu, aby tyto
skupiny mohly naplnit své plány. Aby mohla být tato situace sledována, byla
v Herefordu vytvořena samostatná skupina nazývaná Křídlo kontrarevolučního
boje (CRW). 
SAS
vyvinula důmyslný způsob tréninku svých mužů, který je udržuje vždy
maximálně připravené. Takzvaný vražedný dům (Killing house) se nachází v
Herefordu a je to simulátor boje v uzavřeném prostoru (CQB). Je využíván k
nacvičování záchrany rukojmí v reálném čase s ostrou municí a skutečnými
lidmi. Ve vražedném domě může být realisticky vytvořeno mnoho scénářů
záchrany rukojmích. Křídlo CQB (Vražedný dům) disponuje několika vzájemně
propojenými chodbami a místnostmi, které mohou být libovolně a rychle
přestavovány, aby operační prostor vypadal pokaždé jinak. Vražedný dům může
být přestavěn přesně podle stavebních plánů jakékoliv budovy, aby se
zajistila maximální efektivita výcviku. Tohoto se používá při přípravě na
útok na specifickou budovu obsazenou teroristy. Může být přestavěn i tak, že
v něm trénuje i několik týmů najednou, aniž by se navzájem rušily. V
počátcích vražedného domu hráli rukojmí vojáci v civilních šatech a
teroristé byli představováni figurínami a terči. Během výcviku byl však
jednou náhodou zabit voják představující civilistu a tak byla vyžádána
nejmodernější technologie, aby se mohlo podobným incidentům předcházet. Nyní
má vražedný dům místnosti propojené kamerami, jejichž nahrávky se po nácviku
akce analyzují. Dále disponuje počítačovým zařízením, které umožňuje, aby
byly dva zcela stejně zařízené pokoje spojeny a využity k realistickému
boji. Vojáci přestavující rukojmí a teroristy hrají své role v jedné
místnosti, kde reagují na členy zásahového týmu a ti zase zasahují ve druhé
místnosti. Akce je promítána na kruhové obrazovky a jsou využívány
rozpadávající se kulky, které se při nárazu o stěnu rozpadnou a neodráží se,
takže se předchází zbytečným zraněním či dokonce úmrtí. V současnosti
probíhají i experimenty s nácvikem pomocí virtuální reality.
Musí
poskytovat ochranu před všemi faktory, které se mohou projevit při akci v
uzavřených prostorech. Mimo jiné, těmito faktory jsou výbuchy, střelba,
horko, dým, oheň. Každý člen týmu má na sobě speciální přepadový oblek z
nehořlavého materiálu a pod ním prádlo rovněž z nehořlavého materiálu. V
období 90. let byl používán oblek G. D. Specialist Supplies. Disponuje kevlarovými
vložkami, které chrání kolena a lokty. Je vyroben z nomexu. Oděv má i
respirátorovou kuklu a nehořlavé chrániče loktů a kolen vyrobené z klasické
plsti. Součástí obleku jsou i ohnivzdorné rukavice chránící celý povrch ruky
a přitom dovolují stoprocentní úchop předmětů a zbraní. Oblek je v tmavých
barvách, v drtivé většině černá barva, ale vyskytuje se i v tmavě modré.
Černý je proto, že podle výzkumů má voják oděný celý v černém a s maskou na
obličeji zastrašující psychologický efekt na teroristy. To poskytuje členům
SAS značnou psychologickou výhodu.
Do
roku 1980 SAS v podstatě nepoužívala žádnou bytelnější ochranu hlavy. Do
akcí měli pouze ohnivzdorné kapuce, které byly součástí přepadového obleku.
Tyto kapuce chránili před ohněm, ale rozhodně neposkytovaly ochranu proti
padajícímu zdivu, různým úlomkům a už vůbec ne proti kulkám. Ochrana hlavy
byla nanejvýš důležitá, a proto se začalo přemýšlet nad tím, jaký typ helmy
zvolit. Standardní vojenské helmy britské armády byly nevhodné kvůli své
hmotnosti, a nedostatečné ochraně. Helma také musela být kompatibilní s
plynovými maskami, které CTT nosila do akce vždy.
V
drtivé většině případů je překvapivý útok zahajován ze střechy. Pomocí
slaňovacího zařízení se tým může nepozorovaně dostat přes okna či balkony do
budovy a zahájit akci. Přesný a rychlý vstup do okna či dveří je životně
důležitý a proto se používá slaňovací zařízení, které se skládá ze tří
částí. Jsou to lano, popruhy, které má voják CTT na sobě, a spouštěče
spojující popruhy s lanem. Spouštěče umožňují kontrolu rychlosti slaňování.
Spouštěče jsou navrženy tak, aby se daly ovládat zároveň se zbraní ve druhé
ruce. Další možností použití lana je výsadek z vrtulníku pomocí rychle
slanitelných lan na střechu cílové budovy. Tato technika se nazývá fast
roping (fast - rychle, rope - lano). Tato technika je tak rychlá, že vysadit
desítky mužů trvá jen několik sekund. Pokud z nějakého důvodu není možno se k místu vniku dostat slaněním,
je k dispozici další řešení - přepadový žebřík. SAS používá skládací žebříky
vyráběné přímo v Anglii. Žebříky jsou díky výrobě z hliníku lehké a pevné,
jsou vroubkované do hloubky pro co nejlepší úchop a aby neklouzala noha.
Žebříky jsou dostatečně pevné na to, aby mohly sloužit jako provizorní
můstky, či plošiny pro ostřelovače. Části žebříku se mohou skládat do sebe,
aby tak vznikl žebřík požadované délky. Kromě žebříků nosí i SAS do akce
různá páčidla (hooligan bar), palice na vyrážení dveří, štípací kleště, nůžky na sklo a
plech a v neposlední řadě háky nejen na zachycení lan. Zajímavostí jsou také
hydraulické kleště, které se dají použít pro štípání i roztahování. Štípací
i roztahovací síla je několik tun.
V současnosti je SAS dozajista
používána i poněkud netradiční zbraň a sice P90. P90 (zkratka z celého jména
Project 90) je označení moderní automatické zbraně, která byla vyvinuta pro
boj zastavěných oblastech firmou Fabrique Nationale de Herstal na žádost
NATO. Roku 1989 vydalo NATO dokument D/296, ve kterém uvádí požadavek na
vývoj nové zbraně pro osobní obranu, která by odpovídala moderním poznatkům
a potřebám vojáka v boji, které se stále více přesouvají do měst. Zbraň měla
být podle záměru připravena do služby do roku 2000. NATO vzneslo požadavek,
aby zbraň byla schopna využívat náboje, které by pronikly neprůstřelnou
vestou. P90 se dostala do aktivní služby již v roce 1994. Zbraň je navržena
tak, aby bylo možno jí používat pro leváka i praváka bez ohledu. Z obou
stran je tedy více méně symetrická. Využívá náboje 5.7 x 28 mm a naprosto
unikátní podávání nábojů, které se z plastového zásobníku před podáním do
komory otočí o 90°. Zbraň má velmi atypický tvar, který je navržen pro
ideální pohyb bojovníka mezi domy. Tělo zbraně se nachází během útočné
pozice u těla střelce, čímž zbraň nepřesahuje jeho postavu. Výhodou je
snadná manipulace v členitém terénu a odstranění nebezpečí, že střelec
hlavní zavadí o překážku. Na obou stranách hlavně se pak nacházejí střelecké
mušky v souvislosti s použitím na obě strany.
