Jednotka:  Royal Air Force: Československé depo ( - 29.7.40 )
                     311. československá bombardovací peruť ( 29.7.40 - 16.10.40 )

  Osobní číslo: RAF No.: 787 410

Poznámka autora:
Je třeba si uvědomit nesmírnou odvahu příslušníků bombardovacích perutí, jelikož po základním výcviku měli piloti jen základní kurz řízení letounu. Střelci (což je i případ Sgt.Albrechta) si několikrát zkoušeli zastřílet na terče a vlečné rukávy. I přes tento nedostatek zkušeností letci nasedali do svých strojů a vydávali se nad Evropu mstít porobenou vlast s velkým úspěchem a odhodláním. Ani odvaha však nezabránila vysokým ztrátám u bombardovacího letectva.

Royal Air Force
311. československá bombardovací peruť 

Peruť byla zformována v polovině července 1940 na letecké základně v Cosfordu. Její oficiální založení připadá na 2. srpna 1940. Po přesunu na letiště Honington prodělali piloti výcvik v denním a nočním létání, navigaci, leteckém snímkování a střelbě. Prvním bojovým úkolem perutě v rámci britského bombardovacího letectva – „Bomber Command“ – bylo bombardování vlakového seřazovacího nádraží v Bruselu. V polovině září se 311. peruť přesunuje na polní letiště East Wretham, odkud vzlétala k náletům na nacisty okupovaná území Belgie, Holandska a nad samotné Německo. Peruť byla vyzbrojena letouny typu Wellington Mk IA a Mk IC. Kódová písmena 311. perutě u Velitelství bombardovacího letectva byla „KX“. Nejdůležitější cíle, které peruť bombardovala, byly v prostoru Brest, Kolín nad Rýnem, Brémy, Hamburg, Kiel, Düsseldorf, Hannover, Berlín, Essen, Le Havre, Paříž atd. V dubnu 1942 ukončuje peruť svoji činnost v rámci Bomber Command. Přesunuje se do Severního Irska na leteckou základnu Aldergrove, kde je přecvičována na nový typ letounu a k novému bojovému poslání u Pobřežního letectva – Coastal Command.

Po dvou letech bombardérské činnosti u Velitelství bombardovacího letectva Bomber Command – byla 311. peruť po velikých ztrátách přeřazena k Velitelství pobřežního letectva – Coastal Command. Bombardérská dramatičnost tmavých nocí, protkaných zrádnými proudy světla nepřátelských světlometů a s doprovodem výbuchů protiletadlových granátů a útoky nočních stíhačů, byla zaměněna za tajemství obzorů nad širým mořem, za bitvy s počasím, nacistickými stíhači a ohnivou obranou nepřátelských lodí. Peruti připadla zodpovědná a těžká úloha – hlídkovat a napadat nepřátelské lodě a ponorky v Biskajském zálivu, v Severním moři a Atlantiku. Prováděla dlouhé, nekonečné lety nad oceánem, které podle typu letounů trvaly 8 – 16 hodin.

Osobní vzpomínky pamětníka
Tady je krátká vzpomínka Viléma Bufky na výcvik (Kniha Bombardér T-2990 se odmlčel, Nakladatelství Svoboda 1991):

U bombardovací squadrony:

... Důslednost, výtečná organizace, konání jen těch věcí, které měly potřebný smysl a důvod, promyšlené a okamžitě plněné rozkazy, vyvíjející se dobré vztahy mezí námi a Angličany - to byly naše první dojmy z Anglie. Vzbuzovaly v nás podiv i sympatie  a posléze i důvěru v to, že jsme konečně na místě, kde budeme moci vykonat své. První dny ovšem proběhly stejně jako všude ve světě - v administrativních řízeních. Vyplňovali jsme jeden formulář za druhým, ale nakonec jsme dostali modré legitimace letců RAF, které měly nesmírnou hodnotu v případě nenadálé kontroly při našich výletech po okolí, neboť zdejší domobrana se, jak jsme věděli, s nikým, kdo nemluvil jako rodilý Angličan, příliš nepárala a člověk se v jejích očích mohl stát německým parašutistou a to mohl být problém…

A něco o přebírání stejnokrojů:

... A tak jsme opouštěli sklady s nadílkou krásných uniforem , plášťů, leteckých kombinéz, odznaků a čistícího náčiní  a připadali jsme si jako na mikulášské zábavě …

Poznámka autora:
Je ironií osudu, že se Vilém Bufka dožil konce války. Dne 16.10. 1940 měl být totiž v letounu při havárii také. Odpoledne před letem si však na motocyklu Ariel poranil při havárii nohu a nahradil ho Jan Veselý, jež zahynul na jeho místě.

Letoun Vickers Wellington

Wellington byl dvoumotorový britský bombardovací středoplošník s šestičlennou posádkou. Trup byl mřížkové geodetické konstrukce, která si udržovala pevnost a tuhost i při značném poškození.  Pohyblivé plochy měly konstrukci klasickou, drak jako celek byl až na krycí plechy potažen plátnem. Bombardér měl hvězdicové motory Pegasus XVIII o výkonu 772 kW uložené v motorových gondolách. Motory poháněly třílisté kovové stavitelné vrtule. Podvozek byl zatahovací.

Hlavní podvozkové nohy se zatahovaly do motorových gondol, záďová do trupu. Obranná výzbroj se skládala ze čtyř kulometů ráže 7,7 mm umístěných ve střeleckých věžích. Výzbroj pozdějších verzí tvořilo osm kulometů ve čtyřech střeleckých stanovištích.

Letoun byl schopen nést pumy do hmotnosti 2041 kg uložené v trupové pumovnici. Vedle klasických pum mohl nést i jednu velkou (blokovou pumu), které se říkalo „Cookie“, o hmotnosti 4000 liber.
Wellingtony byly používány zejména jako noční bombardéry. Na Wellingtonech sloužili také příslušníci československé 311. bombardovací perutě RAF (létali na verzích Mk.IA, Mk.IC a Mk.X).

Rozpětí: 26,26 m
Délka: 19,68 m
Hmotnost prázdného letounu: 8417 kg
Max. rychlost: 378 km/h
Dostup: 5490 m
Dolet: 4104 km

První nálet
První akcí byl nálet na Bruselské vlakové seřadiště kde naše peruť prokázala mimořádnou statečnost posádek i jednotlivců. Nad cílem se naši piloti několikrát otáčeli a díky tomu přesně zasáhli. Odměnou jim byla vysoká úspěšnost náletu. O výsledcích našich letců informoval i denní tisk. “Čechoslováci“ vešli ve známost u anglické veřejnosti a u velení skutečně úctyhodným výkonem.

Zadní střeliště letounu Wellington osazené dvěma kulomety ráže 7,7 mm

Nezvratný osud
I přes počáteční úspěchy však Josef Albrecht krutému válečnému osudu neunikl - zahynul při havárii letounu Wellington KX-H, N2771 u Bentley Priory při návratu z náletu na Brémy. Těžce poškozený letoun s nefungující vysílačkou a navigačními přístroji vletěl do balonové baráže. Ocelová lana oddělila pravé křídlo od trupu a letoun se zřítil na tenisovém hřišti u velitelství stíhacího letectva RAF. Současně s ním zahynuli J.Matoušek,  J. Slabý,  J. Veselý a F. Zapletal. Z trosek letounu byl s těžkými popáleninami vyproštěn a zachráněn F. Truhlář, který několik dní bojoval v nemocnici o život. Po dvou letech v nemocnici se vrátil zpět ke své jednotce.

Josef Albrecht zahynul dne 16.10. 1940 hrdinskou smrtí ve svých 25 letech.

Lidé nezapomněli
Sgt. Josef Albrecht byl pohřben 21.10. 1940 na novém hřbitově Pinner, Harrow, Middlessex, hrob označen G-4-17. Vzpomenut byl v čestné knize padlých v bitvě o Británii v kapli Westminsterského opatství. Jeho hrdinný boj a smrt připomíná pamětní deska na rodném domě v Horce nad Moravou, kde je po něm pojmenována ulice. Po smrti obdržel několik vyznamenání a uznání. Byl mu udělen Československý válečný kříž 1939 „IN MEMORIAM“. Na základě politické rehabilitace byl v roce 1990 povýšen  na podplukovníka IN MEMORIAM.

Literatura o J. Albrechtovi

Mnozí nedoletěli

- autor František Loucký, vydalo Naše vojsko  1989

V knize jsou uvedeny fotografie letounů a většiny našich pilotů, kteří padli ve II. světové válce. Kniha je seznamem padlých pilotů se stručným popisem jejich bojové činnosti.

Wellington KX-B neodpovídá

- autor Alois Šiška , vydalo Naše vojsko 1991

Kniha popisuje bojovou činnost příslušníka RAF Aloise Šišky a věnuje se jeho strastem po sestřelení v roce 1942. Obsahuje fotografie.

Osud byl mým přítelem

 - autor Miroslav Vild , vydalo Naše vojsko 1985

Kniha popisuje činnost Miroslava Vilda u 311. bombardovací perutě od jejího vzniku po konec války. Obsahuje fotografie.

Věnováno všem československým letcům a mechanikům sloužícím v řadách RAF, zvláště pak těm, co nedoletěli. Zvláštní poděkování je věnováno paní Libuši Slimaříkové a Martinu Gajovi za ochotu a čas, který mi věnovali při zjišťování podrobností o životě Josefa Albrechta.

Veteráni RAF se svými příbuznými

Autor: Pte. David Evans

Prameny:
František Loucký –Mnozí nedoletěli
Alois Šiška – Wellington KX-B neodpovídá
Vilém Bufka – Bombardér T-2990 se odmlčel
Petr Radosta – Noci nad Německem
Jan Josef ©AFAŘÍK – internet
rodinný archiv rodiny Albrechtovy